Kapitán Viktor Kilitarsev vyšel
z pokoje.
"Ahoj Jo. Řekl bych ti že ti to moc sluší,
ale, jak tě znám, brala bys to jako sexuální
harašení a to je v armádě nepřípustné, že?"
"Si pište Kapitáne."
"Pak tedy jenom - Přeji pěkné ráno před
první samostatnou misí, poručíku."
Oba došli do kanceláře ke generálu Hammondovi.
Sheena i Ray už tam čekali.
"Dobré ráno Sheeno, ahoj Rayi" pronesl
k svým kolegům Viktor a pokusil se galantně
pustit Johaunu prvni do dveří. Ta však udělala
hbitou polootočku a popostrčila jej dopředu
a Viktor pokud se nechtěl rozplácnout na zem,
musel chtě nechtě vpadnout do kanceláře první.
Johauna za ním jen hodila rozpustilý škodolibý
úšklebek. Sheena hodila po Johauně pohled, kterým
obvykle káráme nezbedné děti, zatímco Ray pevně
sevřel rty, aby se nezasmál příliš viditelně.
V té chvíli vstoupil do kanceláře generál Hammond
a pozdravil se s týmem SG-42.
"Sednout."
"Vojíne, pusťte záznam ze sondy."
Na obrazovce monitoru začal ubíhat obraz. Brána
stála na vrcholku nějakého mramorového podstavce,
obklopeném sochami postavenými do pentagramu.
Záznam z letící sondy se záhy přerušil.
"Domníváme se, že sonda zavadila křídlem
o jednu ze soch." řekl generál Hammond.
"Sonda viditelně funguje avšak není schopna
pohybu. V dosahu není vidět nic nebezpečného
ale, jak sami vidíte úhel pohledu sondy je značně
omezen. Vaším úkolem je - kromě přinesení sondy
zpátky - běžný průzkum P3X-664.
"Rozkaz generále."
"Můžete vyrazit. Hodně štěstí SG-42."
"Rozkaz generále." řekl s úsměvem
Viktor a zasalutoval.
SG-42 vyšla ven z místnosti a zamířila k bráně.
Viktor se přitočil k Johauně. "To od vás
nebylo pěkné, poručíku. To si určitě zapíšu
do svého deníčku."
"Prima kapitáne. A prosím nezapomeňte -
Firali s jedním L. Je ještě jedna Firalli se
dvěma L a ta je u mariňáků."
Čtveřice došla k třpytivé vodní hladině hvězdné
brány a s Viktorem v čele se vydala vstříc svému
dalšímu osudu.
Vystoupili z brány na P3X-664.
Přímo do náruče čtyřem tyčovým zbraním a jednomu
Zat'nik'telu. Vzápětí zbraně padly do prachu
a s nimi i jejich majitelé.
"Prosíme za odpuštění, poslové velkého
Radegasta. Když přiletěl kouzelný pták se svítícíma
očima a narazil do svaté sochy, nebyli jsme
si jisti, zda se nejedná o útok na naši planetu."
s obličejem v prachu povídá muž, který dříve
mířil Zat'nik'telem. Pohlédl nahoru na Viktora
a s jistým podezřením v hlase se zeptal.
"Už jsme Vás očekávali. Prosím, následujte
mne do chrámu vyvolených, kde připravíme obřad."
Viktor pokývl na ostatní a mlčky se všichni
vydali za místním mužem. Zbylí čtyři strážci
zaujali postavení za sochami u brány. Ušli necelý
kilometr a zabořili za vysoký kopec. Dole v
údolí bylo vidět město se slohem podobným, jako
jsou domy na Chulaku. Stavba skvící se uprostřed
města se však tomuto slohu vymykala. Vysoká
kopule chrámu měla rysy pozemské sakrální stavby
z období baroka, avšak výškou a rozlohou nepoměrně
větší než veškeré pozemské stavby tohoto typu.
Její výška byla jistě přes 100 metrů.
Každý člen týmu SG-42 se probíral vlastními
myšlenkami. Všichni tušili, že není vhodná chvíle
na otázky. Nejzadumaněji vypadala Sheena. Ray
pozorně sledoval okolí připraven každou chvíli
čelit jakékoli agresi. Johauna zvědavě pokukovala
po okolí a tvářila se, že se dobře baví. No
a Viktor se tvářil suverénně, jako by jej něco
takového potkávalo každý den.
Cestou do chrámu před nimi padali
všichni obyvatelé tvářemi do prachu cesty, Jejich
průvodce je zavedl do honosného apartmá s mnoha
pokoji. Stěny a podlaha byly dekorovány tkanými
koberci s bojovými motivy a všude kolem byl
drahocený nábytek. Se slovy "Vzácní poslové,
obřad Vyvolených bude připraven včas. Nechť
zářící zrak Největší ze bohů spočine blahosklonně
nad naší nedůležitou existencí a On zachová
i nadále přízeň nám všem." se jim jejich
průvodce uklonil.
Poté na drahokamy vykládaný stolek postavil
přesýpací hodiny, ze kterých se pomalu odsypával
písek, znovu se hluboce uklonil a odešel z místnosti.
"Tak, a co teď, Kapitáne?" zeptal
se Ray.
"Předpokládám, že máme co do činění s lidskou
civilizací, v některé z goauldích držav. A já
nemám dneska nějak obzvlášť chuť, aby na mne
blahosklonně spočinul zářící zrak Největšího
ze bohů, ať je jím kdokoli. Říká zde někomu
z vás něco jméno Radegast?"
Viktor se odmlčel a pohlédl na ostatní členy
svého týmu..po pár vteřinách pokračoval.
"Já jsem jej kdysi dávno slyšel... Seržantko
O'Connorová, vy jste tady v našem týmu jako
specialista přes historii, Všichni jsme podrobně
studovali záznamy všech teamů o Goauldech. Nevyskytovalo
se tam někde něco o Radegastovi? Sakra, ten
chlap mi někoho připomíná..."
Sheena i Ray zavrtěli rozpačitě hlavami.. Johauna
se dívala do země a vypadala, jako že se stydí
za to, že to taky neví.
Viktorovi se hlavou proháněly myšlenky na jeho
minulost ...
"Rayi, mrkni, co se děje venku. Vypadneme
odsud dřív, než bude velkej průser."
Ray vykoukl ven. Před dveřmi stáli dva strážní
s tyčovými zbraněmi a jeden se Zat'nik'telem.
A právě ten pravil. "Obřad Vyvolených ještě
není připraven. Vraťte se do svých pokojů. Nesmíte
je opustit před obřadem. Tak káže zákon Radegasta."
Ray se stáhl zpět do místnosti.
"Kapitáne, vypadá to, že průser už je tady."
řekl Ray směrem k Viktorovi.
"Zajímavá mise.." řekla si jakoby
jen tak pro sebe Johauna a Sheena po ní blýskla
naštvaným pohledem.
"... Už vím."
"Radegast ...
"Radegast ...
..." Viktor si začal pohvizdovat nějakou
písničku
Ostatní se na něj nechápavě podívali.
"Už vím. Nejlepší české pivo. Byl jsem
tam dva roky na .. na jedné misi. Nic se mu
nevyrovná..."
"To jako před nás přinesou goaulda plavajícího
v sudu českého piva a kdo bude vyvolený, ho
vypije nebo co, kapitáne?" Zeptal se Ray.
Johauna vyprskla smíchy. "Ó velky sude,
ty jež nám všem vládneš, pohlédni na nás svýma
zářícíma očima... "
"No možná to myslí tak, že když ho vypijeme
opravdu hodně začnou nám zářit oči..."
přisadil si Viktor.
Sheena: "Moc bych se nesmála. Sice nevím,
že Radegast je pivo, ale kapitán mi svou vzpomínkou
připomněl, že před příchodem křesťanství vládl
části slovanské země pohanský bůh ... jménem
Radegast. Skoro 5 metrů velké monstrum s býčí
hlavou, valašskými krpci a kačenou v ruce."
"To zní opravdu děsivě. Zvláště ta kačena
v ruce." odtušil polohlasně Viktor.
"Doufám že nepřijde na ten maškarní ples
nebo co to je za akce Vyvolených, které se asi
nevyhneme..." pokračoval.
Všichni pohlédli na postupně se dosypávající
písek v hodinách.
Ozval se gong a poslední zrníčko písku sklouzlo
na hromádku v dolní půli hodin.
Dveře se otevřely, Vstoupil průvodce a podával
Viktorovi masku Býčí hlavy i s rohy položenou
na brokátové podušce.
"Poslove největšího, obřad je připraven.
Přijměte symbol našeho jediného pravého boha,
Radegasta a následujte mne do hlavního sálu."
"Asi bych radši to pivo než takovouhle
houni na hlavu... Buďte všichni v pohotovosti.
Možná budeme brzy hodně spěchat." odtušil
polohlasem Viktor, natáhl si býčí hlavu.
"No, doufejme, že to, že ho mám zastupovat
znamená, že se Bůh s kačenou v ruce nemůže dostavit
osobne..." pronesl ještě a všichni se vydali
za průvodcem.
SG-42
v čele s prúvodcem se pomalu vydali halou směrem
k velkým vratům, zjevně směřujícím do srdce
chrámu. Po stranách haly bylo 15 dveří na každé
straně a před každými dveřmi stál jeden strážný.
Vždy, když míjeli některou z dvojice dveří,
ozval se zpoza velkých vrat před nimi hlasitý
úder gongu. Před vraty stáli 4 strážní s tyčovými
zbraněmi. kteří se uklonili a otevřeli vrata
před příchozím týmem.
Uprostřed velkého chrámu byla aréna ve tvaru
pentagramu. V hrotech pentagramu byla velká
pohodlná křesla s rudým sametem a jedno lemováno
zlatem, se speciálně vykrojeným opěradlem pro
pravou ruku. Po stranách byly dubové lavice
plné místních obyvatel. Nejblíže sametovým křeslům
bylo vždy několik dřevěných polstrovaných židlí,
kde seděli místní lidé, oblečení stejně jako
jejich průvodce. Zřejmě chrámoví kněží. Za každým
křeslem stála čestná stráž ze 2 strážců s tyčovými
zbraněmi a s jedním z kněží se Zat'nik'telem.
Viktor Kilitarsev byl usazen do rodozlatého
křesla a ostatní členové týmu do třech rudých
křesel. Poslední rudé křeslo zbylo starému muži
v plášti, který vypadal, jako by byl vyrobený
z naquadahových vláken. Průvodce vystřídal kněze
se Zat'nik'telem stojícího za křeslem Viktora
a zaujal jeho místo.
Když usedali do křesel, všichni obyvatelé chrámu
povstali a uklonili se.
Dvě dívky vyzdobené pouze korálkovými ozdobami
přinesly před Viktora na zlatém podnose artefakt
- kačenu z naquadahu v životní velikosti se
zářícíma očima.
Starý kněz povstal a promluvil. "Ó vyslanče
nejmocnějšího z bohů, Radegasta, příjmi odznak
Jeho moci, síly i nekonečné moudrosti, symbol
svaté bytosti." Viktor rozvážně uchopil
z podnosu kačenu. V levé ruce se držela velmi
nepohodlně. "Blbá praštěná kachna..."
zabručel si potichu pod vousy. Záhy však zjistil
důvod vykrojení pravého opěradla. Kačena tam
šla velice pohodlně opřít.
Starý kněz s dramatickou pomlkou přehlédl zástupy
místních obyvatel a uklonil se směrem k Viktorovi.
"Sešli
jsme se zde, abychom byli přítomni Svatému obřadu
Vyvolených z požehnání největšího z bohů, mocného
a moudrého Radegasta. Jeho poslové jsou mezi
námi, jak je psáno v legendách." Opět se odmlčel.
"Připomeňme
si nyní Svatý obřad Vyvolených. Vždy jednou
za generaci příjdou poslové Radegasta a vyberou
ty nejlepší z nejlepších. Nejschopnější Altasské
muže a ženy, aby z nich udělal své děti, své
požehnané, své Vyvolené. Vždy patero vstoupí
do arény a živ vyjde jen jeden. Na závěr obřadu
každý z poslů zvolí jednoho z vítězů jako svého
Vyvoleného a odvedou je skrze Svatou bránu do
říše boha Radegasta, aby mohli přijmout jeho
požehnání. Vítáme zde vzácné posly Radegasta,
kteří nás opět navštívili po dlouhých pěti generacích
bez možnosti obřadu Vyvolených. Pohlédl trochu
vyčítavě a tázavě na Viktora.
Pak
zvolal: "Zahajte obřad! Ozvaly se tři údery
na gong. Ve stěně arény se otevřely dveře a
začali vsupovat mladíci a dívky, vždy polonazí,
jen s korálkovými ozdobami a nevelkými noži
v pochvách u pasu. Nebylo jim více než 13 let.
V aréně se jich shromáždilo rovných padesát.
Všichni členové týmu věděli, že to, co se chystá
rozhodně není to, co by měli dopustit. Avšak
za každým z nich stáli dva strážní s tyčovou
zbraní a jeden kněží se zatniktelem.
Všichni členové týmu, ale i všichni ostatní
pohlédli na Viktora.
"Hmm,
zřejmě se očekává, že teď řeknu něco duchaplného
co všechno vyřeší…" Nenápadně naznačil svým
druhům, že mají být připravení pokusit se zneškodnit
své stráže. Uchopil kačenu a povstal.
"Obyvatelé
Altassie. Přišli jsme sem, abychom vám řekli,
že již nebude třeba žádných obřadů. Radegast
není žádný bůh. Je to Goa'uld - cizinec z jiné
planety, který vás využívá. Bere vám těla. Je
to parazit. A vzhledem k tomu, že se již pět
generací neobjevil, můžeme předpokládat, že
je mrtvý. Začněte žít …"
"To
nejsou vyslanci Radegasta, jsou to zrádcové,
určitě slouží falešným bohům! Ani neví v které
ruce se drží posvátný Radegastův symbol! Omračte
je mí bratři, ale nezabíjet! Radegast je jistě
bude chtít vyslechnout až pošle své pravé posly!"
Vykřikl starý kněz.
Členové
SG-42 na nic nečekali a vrhli se po svých hlídačích.
Sheena se pokusila vyrazit dlaní z otočky zat'nik'tel
knezi, ale povedlo se jí to jen z části. Výstřel
však místo ní zasáhl křeslo těsně vedle ní a
odhodil ji k vratům, kterými vstoupili do chrámu.
Byla trochu otřesená a tak další výstřel zasáhl
ležící Sheenu přímo do těla a ochromil ji. Ray
se rozmáchl svými mohutnámi pažemi a srazil
jimi kněze i jednoho strážného. Dalším úderem
za nimi poslal I jejich dalšího kolegu. V tu
chvíli jej však zezadu zasáhl výboj ze zat'nik'telu
vyslaný starým knězem z protějšího vrcholu pentagramu
a Ray se sesunul před křeslo. Johauna se téměř
nestačila ani pohnout a ozval se výstřel ze
zat'nik'telu jejího strážce a v zápětí další
dva. Kněz i oba její hlídači leželi na zemi,
ona se objevila u Sheeny. Ozval se výbuch a
mezi Johaunou a pronásledovateli se objevil
oblak kouře z kouřového granátu. Viktor prudce
kopl do křesla za sebou a srazil jím kněze,
který stál za ním. Výstřel ze zat'nik'telu šel
neškodně do stropu. Uskočil úderu tyčové zbraně
od jednoho ze strážných a v otočce mu podrazil
nohy. Posledního ze strážných praštil Svatou
kačenou přímo do přílby a srazil jej k zemi.
V tu chvíli vylétl z kachních očí záblesk směřující
přímo do stropu chrámu. Viktorovi ihned došlo,
že kačena musí mít v hlavě zabudované zařízení
pro holografické promítání obrazu, stejné s
jakým se již několikrát setkaly jiné SG týmy.
Objevila s velmi zavalitá a velmi přerostlá
postava obra rozvaleného ve velkém trůnu se
zavřenýma očima. V opěradle trůnu odpočívala
kačena a na hlavě mu ležela trochu na křivo
býčí maska. Všichni se zarazili a padli v úděsu
do prachu. Všichni kromě Viktora, který se rozběhl,
popadl Raye a táhl jej směrem ke dveřím do kouře
po Johaunině granátu. Obyvatelé Altassie v obrovském
děsu klečeli s tváří v prachu a neodvážili se
ani pozvednout oči. V tu chvíli se otevřela
vrata a začal se rozplývat kouř. Ray i Sheena
se pomalu probírali z omráčení a strážci ve
vstupní hale uzřeli obrovskou postavu svého
Boha. Zareagovali stejně jako jejich soukmenovci.
Upustili tyčové zbraně a třesoucí se padli na
kolena s obličejem do prachu. SG-42 se tiše,
avšak co nejrychleji vydala kolem klečících
stráží ven z chrámu.
"To
byl chytrý tah s tou kačenou, kapitáne." Řekla
šeptem trochu jízlivě Johauna.
"Skvělý
plán a výborně načasovaný."
"Vy
jste taky velmi hbitý poručík, poručíku." Odvětil
šeptem Viktor, podpírající těžce kráčejícího
Raye. Sheena špitla.
"Máme
štěstí, že je to jen promítací zařízení. Normální
nahraný holografický záznam stovky, možná tisíce
let starý. " Tiše se plížili kolem poslední
čtveřice stráží, když v tu chvíli se ozval z
chrámu typícky hluboký hlas goaulda. A zněl
opravdu hromově.
"Jaffa
kree!!! Kdo uvedl do provozu to komunikační
zařízení bez mého příkazu?" Vzápětí se ozvalo.
Hlas zněl spíše lidsky
"Ó
mocný, není to chyba žádného z mých jaffů, zařízení
bylo aktivováno z planety, kterou nazýváme Altassie.
Dlouhé věky jsme tam nebyli."
"Zjevně
neví jak se mají chovat. Probudili mne z odpolední
siesty. Běžte jim ukázat, jak se mají chovat.
Část zabijte, část přiveďte jako otroky. Musíme
se na ne dívat naším okem častěji. Vypněte komunikační
zařízení."
"Jaffa
kree!" Viktor se podíval na ostatní…
"Mně to nepřipadalo jako stovky let stará nahrávka,
seržante O'Connor..."
|
