- Novinky
- SG-42
- Postavy
- Jaffský Slovník
- Jaffove

Z DVORNÍCH KLEPŮ

// jde o "rozhovory" lidí žijících ve světě Dark Paradise. Většinou je to to, co si mezi sebou šušká lid Britannijský...

- Valkyrie ::
Stála na Zelených Planinách a hledela do prázdna. Tolik nespravedlností
a utrpení je v tomhle svete ..., pomyslela si a težce vzdychla.
tolik marnosti a zbytecného úsilí ...
Postava s kápí pres oci posmutnela. Prestala verit ve spravedlnost.
Ale proc?, ptala se sebe samotné. Proc jsi prestala
verit ve spravedlnost? Postava v bílé kápi se otrásla. Ano, je
to kvuli té nespravedlnosti ze vcerejška! Potrestala jsem ho, ale nekdo mé
rozhodnutí zmenil!
Postava utrhla kus cerného plášte, který nosívala na sobe. Symbol
smutku a marnosti, který ve mne stále ješte je ..., pomyslela si.
Co je spravedlnost? Jak v nás lidi mužou verit, když nejsme
jednotní?!, naríkalo její srdce.
Bylo toho tolik, co ji trápilo. Plakala a naríkala nad lidskou hanebností a
necestností.
K cemu slzy?! Vždyt jsme takhle lidem pro smích! A opovržení!
Postava ze sebe strhla bílou róbu s kápí a z ramen servala cerný plášt. Pak
zmizela kamsi pryc, daleko od lidí a jejich nessoudnosti, marnivosti a
necestnosti.
Ona se vrátí, vrátí se a možná zase bude verit ve spravedlnost, ale šrám, který
nesla ve svém srdci se jen tak nezhojí. I když to srdce je Nesmrtelné ...

- Jimiss ::
Zacínají smutné a zlé casy když bohové spolu bojují o hloupou domluvu.

- Schatus ::
Ve jmenu krale ...

- erina ::
Nebud smutna, bohyne...

- Poutnik... ::
Kdopak jsi, tajemna postavo?

- Plague ::
*rozesmál se*
Ty jsi ten pravý, kdo by se mel ptát...

Hmm, ale ta osoba mi nekoho pripomíná, jenže jistý si opravdu nejsem.

- Poutnik... ::
Dekuji za lichotku, Plague, ale v boji by jsi mel jiny nazor

For the Evil!

- Plague ::
Názor bych mel porád stejný, mrtvý ci živý, vítez ci poražený.

- Nameless ::
Zeby to byla Valkyrie ?

Došel až k mestské vývesce, rozložil pergamen a vytáhl z kapsy skobu. Vytáhl své
válecné kladivo a jediným mocným úderem pribil pergamen skobou do vývesky ... ta
se pochopitelne pod tím úderem s rachotem skácela k zemi.
S méne príjemným pocitem, že to s jeho moudrostí asi až tak žhavé nebude, zvedl
ze zeme kus dreva. Opatrne jím zaprel vývesku, aby vypadala, jako že se s ní nic
nestalo. Rozhlédl se, zda jej nikdo nevidel a tiše se odšoural zpátky ke svému
domovu.
Buh Xeen, který nikým neviden celou tu scénu sledoval, se tiše smál svému
chránenci. I když už je z Xeena the Dashe starý muž, je porád spiše rozpustilé
Díte - válecník, než moudrý kmet, pomyslel si.
Pouhou myšlenkou se prenesl k vývesce a zacetl se do neuhlazeného písma starého
válecníka.

"Tohle lejstro je urceno zejména mým detem, kleriku Kirathovi a zacínající
mágyni Kir-wan Jane.
Jak jste možná nezapomneli, jsem váš otec a jak jste urcite zapomneli, mám
pozítri, 26.3, své šedesáté narozeniny. Takže pokud si ješte pamatujete, kde
bydlím, tak byste mohli prijít. Není to ve vezení, kde obvykle bydlí maminka
Johauna, ale v tom malém domecku u Vesperu. Malá rodinná oslava zacína ve 20
hodin. Nemejte strach, maminka zrejme varit nebude a radeji koupíme poživatelné
jídlo. Oba se na vás tešíme a ne, že po sobe budete házet jídlem, jako na moje
padesáté narozeniny."

Xeen the Dash.

Buh Xeen se zakuckal smíchy. I toto zakuckání stacilo, aby se výveska skácela
opet k zemi. Buh Xeen se rozhlédl kolem sebe, jestli jej nikdo nevidel a pak si
uvedomil, že je vlastne neviditelný. Pak si pomyslel, že by mohl mávnutím ruky
vytvorit úplne novou vývesku. Hmm, pomyslel si. My bohové bychom nemeli príliš
zásadním zpusobem zasahovat do vecí v tomto svete, lidé to nemají rádi. Zohnul
se pro kus dreva a opatrne podeprel znicenou vývesku. Mávnutím ruky vymazal dva
špehy Hadího národa, kterí si šli precíst vývesku - ti nikomu chybet nebudou -
usmál se a s tichým pohvizdováním odkrácel smerem k Cechu válecníku.

Sotva zahnul za roh, výveska se opet s rachotem skácela k zemi.

- Kirath the Dash ::
Mladý klerik pohlédl na vývesku.
Ano, na padesátiny jsme po sobe házeli dorty a podobné dobroty. Ale to mi bylo
deset, táto, a Kir osm, pomyslel. Ted už jsme dospelí.
Pohlédl na vývesku a usmál se.
Takže ted už bude jídlem házet jen Kir a obcas to proloží nejakou magickou
šipkou, pokud se jí povede.
*
Jenže úsmev jej rychle prešel. Jeho sny o komete, hadím lidu a obrovské touze po
moci a uznání , jež prímo cišela z jeho divoké, palicaté a nezkrotné sestry, mu
nedodávalo príliš klidu. On je prece klerik, knez lécitelského rádu. Mel by
se snažit tišit bolest a rány, stejne jako konflikty. Ale není schopen utišit
konflikty ani ve své vlastní rodine. Kir nesnáší Johaunu, jejich matku. Závidí
jí její vehlas, nesnáší všechno, co má matka ráda.
A obe jsou stejne palicaté a i na oslave otcových narozenin si opet vjedou do
vlasu. Pritom by se celá rodina mela semknout. A nejen rodina. Rozhádaný je
celý svet. Jak pak muže celit potope zla, jež se blíží. Kometa mela již dávno
dopadnout. Jenže se zpomalila. Nikdo neví porádne, co se deje a proc.
Cas se jakoby zastavil. Zhoustl.
Lidské národy to cítí daleko méne.
Vlcí smecka je neklidná a to nemluvím o rodu Garrou. Klid pred bourí. Napetí ve
vzduchu.
On, Kirath, syn válecníka Xeena the Dashe a paladinky Johauny neni ani bastet
ani lykantrop. Jen po matce zdedil príliš živé sny, daleko živejší, než kdy
mela ona. A po otci jisté propojení s jedním, hmm , bohem? A v poslední dobe se
probouzí zbrocený potem a tresoucí se strachem, ac by to nikdy nepriznal. A
vidí náznaky neceho, co se deje ac to videt není. Obrovské jablkojež prorustá
cervy, plísní a hnilobou. Jablko s názvem Britanie. Kolik z tech lidí kolem to
ale vidí? A kolik z nich to zajímá a trápí?
Odvrátil tvár od vývesky.
Mladý, nezkušený klerik. S velkým srdcem, lec s malými schopnostmi. Samotár po
otci, jež se stydí požádat o pomoc pro sebe. Jenže nyní pomoc potrebují všichni
a málokdo vidí - Hrozbu.
Z pohledu kolemjdoucího jej zamrazilo. Úzké hadí oci. Jako zmije. Vzápetí se
ztratil v davu. Jsou všude. Potopa už zacala. Jen o ní nikdo neví....

- Kir-Wan Jana ::
Mladicka magyne se ledabyle podivala na rozmlacenou vyvesku. Moc ji klepy
nezajimaly. Mela mnohem dulezitejsi veci na praci. Ano, ano,
pomyslela si. Stat se nejmocnejsim Magem v Britannii, rekla si
pro sebe a zasmala se.
Ani se nepozastavila nad tim, ze je vyveska ve stavu, v jakem byla.
Lidi jsou vandalove... k certu s lidma, problesklo ji hlavou.

Ale co to...? Rekla si, sotva se zacetla do vzkazu, ktery byl
psany povedomym pismem. No to jsem si mohla myslet... tohle psal
taticek, jeho pismo nelze s nicim splest!
Jeji tvar se skrivila do usklebku, kdyz nalezla i odpoved sve matky, ve ktere
potvrzuje svoji ucast.

A jeje... to zase bude neco. Matka a jeji nekonecne kazani... To bude
teda "oslava".

Kir-Wan Jana se zurive podivala na podpis svoji matky. V tu chvili byste rekli,
ze je ruda jak ta nejpalivejsi paprika. Ano, v mladicke magyni horel hnev.
Nemohla vystat vsechno, co neslo jmeno jeji matky.
Jedno kazani od matky a jdu odtamtud! Nenecham si ridit vlastni zivot!
Jediny, kvuli komu tam pujdu bude tata..., rekla si pro sebe a
navdavkem zakouzlila "Kal Vas Flam" na nejblizsiho
kolemjdouciho...

Kir-Wan Jana
Nejvznetlivejsi Mag Britannie

- Ursus ::
Mladý mág šel zrovna kolem, když zahlédl svou prítelkyni Kir-Wan Janu. Stála u
vývesky a vypadala opet naštvane. Zrychlil krok, aby ji mohl, co možná nejdríve,
pozdravit.

"Ahoj Ki.." svuj pozdrav nedokoncil.

Kir se otocila a ve vzteku, jaký má málokdy, zarvala: "Kal Vas Flam." Kir se
kouzlo zdarilo, ale jaké asi muselo být její prekvapení, když sežehnuty byly
její šaty.

"Ten prstýnek reflexe není špatná vec." zasmál se Ursus. Kir, byla stále
naštvaná, ale ono ohnivé Kal Vas Flam ji paradoxne spíše schladilo (tak byla
pred tím naštvaná). Nebyla ale schopna vydat ze sebe slova.

"Ahoj Kir," dokoncil svuj pozdrav Ursus s úsmevem.

"Ahoj," precedila Kir skrz zuby, "precti si to" ukázala prstem na vývesku.

"Ach ano, ta oslava. Chtel jsem se te zeptat, zda-li tam pujdeš." vyhrkl, aniž
by nejak podrobne zkoumal vývesku, evidentne vedel, o co tady jde.
Kir se na nej zadívala ponekud zmatene, ale mlcela.

"Víš, byl jsem také pozván. Napadlo me, že bychom tam mohli jít spolu a koupit
tvému otci neco spolecne. Prece jenom by to melo být neco porádného, když má
takové výrocí." koukl se na Kir a vyckával její odpovedi...

- Johauna The Dash ::
Paladinka Johauna se zasmala. Zasmala se tak hodne, ze to snad muselo byt slyset
na druhe strane Britainu...
Ten Xeen se proste nezmeni... sprymar jeden. No oplatim mu stejnou minci,
pomyslela si starnouci Paladinka a tezkou rukou Paladina cosi zacala zapisovat
na jiz tak ponicenou vyvesku. (Aniz by se nad tim pozastavila, preci jen, sveho
manzela znala a byla si jista, ze to je jeho dilo.)

Muj milovany manzeli... preci bych si nedovolila zapomenout na tve
narozeniny. To bys mi krivdil! Urcite mne ocekavej.

A copak ma muj mily Xeen the Dash v planu na letosni oslavu, kdyz je to tak
krasne vyroci? Je pravda, ze poslednich par let to byla spise bitka, nez
narozeninova oslava.. nechces vymyslet neco... mene fyzicky narocneho? At si
aspon na tvych narozeninach odpocinu?

S kuckavym smichem Johauna dopsala posledni radek. Ano, znala svoji rodinu. A
tak nejak byla smirena s tim, ze se Xeenovy narozeniny opet promeni v bitevni
pole a z jidla urceneho k oslave se stanou dobre "zbrane"...

Johauna the Dash, Red Paladin Of Light, Dragon Knight

- Harsangorth ::
Harsangorth se probral ve své sluji s pocitem Hrozby. Velké Hrozby. Ba prímo
HROZBY.
Co se to....
Ach ne.
Chytrý a zdatný neprítel vždy útocí tam, kde je obrana nejslabší. Nebo tam, kde
je možné nejlépe ublížit a oslabit protivníka. Ale ti nejzkušenéjší stratégové
pred tím vedou útok úplne jiným smerem, aby od toho opravdového výpadu odvrátili
pozornost. A Harsangorth vedel, že Sssaltassha, jež byla znicena, poražena a
navždy zapuzena z tohoto sveta mela dva ucitele, z nichž jeden ji o rád
prevyšoval. To byl její "Bratr". Ten druhý je ovšem prevyšoval oba. Byl to
jejich spolecný mistr. Jejich "Otec". Buh hadího lidu. Nejvyšší z Hadího
národa. Mnoho jmen a sedmero životu. Ríkal mu - Sssatsss.
Harsangorth vedel, že nemá šanci to stihnout. Letel jako strela z kuše, ale
vedel, že to nestihne.

Johauna the Dash práve vešla do domku, který obývala s Xeenem, svým manželem.
Jejich deti, Kir-wan Jana a Kirath už meli své vlastní životy a ona si nebyla
jistá, jestli vubec príjdou na oslavu narozenin svého otce. I když Kirath zrejme
ano. A hlavne nevedela, co má svému manželovi dát za dárek..., I když...
Hlasite se zasmála. Xeen i ve svých šedesáti letech nebyl žádný schátralý kmet
a o patnáct let mladší telo Johauny z nej dokázalo udelat naprostého mladíka.
Alespon v nekterých smerech. Navštíví holice, nechá si upravit vlasy a udelat
vonnou koupel a pod svou obligátní cervenou róbu si dnes nevezme vubec nic.
Koneckoncu, je už docela teplo. Xeen ten dárek jiste ocení. Usmála se. Bude to
hezký vecer. Jen s tímhle dárkem musím pockat až deti po oslave odejdou.
Zejména pred velmi puritánsky založeným klerikem Kirathem by oznámení takového
dárku mohlo vést k neprimereným reakcím. Malá Kir bude reagovat neprimerene,
vztekle a naštvane za každých okolností. Bude se dožadovat neustálé pozornosti
a bude chtít, aby ji neustále všichni dokazovali, jak moc je duležitá a schopná.
Vždycky ji trochu moc rozmazlovali. Oba, Ona i Xeen. Mysleli si , že z toho
detského vzdoru, palicatosti a sebestredného pohledu vyroste, že dospeje. No,
možná ano. Zatím je jí teprve osmnáct. A její vzteklá a nesnášenlivá povaha se
spíše zhoršuje.
Takže ješte aspon jeden formální dárek, pred detmi. At nevypadá jako stará
rašple, která manželovi nic nedá. Jenže, co by to mohlo...
Johaunino premýšlení prerušil velmi neobvyklý objekt na stole, který zcela
zaujal její pozornost.
Dort? Co tu delá dort?? Ze by Xeenovi nejací prátelé poslali dárky na
narozeniny? To je milé. Od koho to muže být?
Johauna prišla blíže dortu. Nekolik plátu kakaového piškotu proložených krémem
a šlehackou a potrených jahodovou marmeládou. Vypadalo to bájecne. Johauna ale
nebyla na sladké. Nic neríkající nápis Xeen a císlice 60. Ale - och ne...
Je pravda, že Johauna není vubec na sladké a radeji si dá porádný kus pecene,
ale ... Celý dort byl obložen ctverecky cokolády. Té výborné smetanové cokolády.
Pokud Johauna neco milovala více než bitevní vravu, tak to byla práve mlécná
cokoláda. Asi dve minuty bojovala sama se sebou a nakonec ... Ano , tušíte
správne. Nakonec podlehla. Ale jako správná žena si nejprve své selhání
ospravedlnila.
Musím prece vyzkoušet, jestli je ten dort dobrý, mohl se v tom teple treba
zkazit. A to by bylo špatné. Odloupnu jen jeden ten cokoládový ctverecek a
ochutnám jej, abych nepripravila svému miláckovi nepríjemné prekvapení. Opatrne
nehtíkem odloupla ctverecek cokolády a mlsne, snad i s náznakem jistého vzrušení
a blaženého ocekávání, jej slízla jazykem ze svého ukazováku. Chvíli cokoládu
slastne prevalovala v ústech a pak ji nechla pozvolna splynout do hrdla. V tu
chvíli se s ní zatocil svet a padla k zemi jako podtatá.

A v tu chvíli se s bolestným rykem zrítil do lesu kousek od vesperu i
Harsangorth.

----------------------------------------------------

Jak nekterí z vás ví, behem hledání a záchrany Dracího Prince Harsangortha došlo
k propojení duší Johauny a Harsangortha. Závažná újma zpusobená jednomu se
projeví i na tom druhém. A jak ví ti zasvecení, co pozorne sledují dej tohoto
príbehu, blížící se kometu dokáže zastavit pouze Drací Princ v plné síle se
všemi elementy. Drací princ v plné síle rozhodne není to, co mátožne a s
obrovským vypetím všech sil vyklopýtalo z kráteru, jež jeho pádem vznikl v
lesích u Vesperu. V tu chvíli se na zemi probrala i Johauna. Takhle zesláblá se
necítila ani po nasekání trech tisíc drevených špalku ve vezení. Nebyla schopná
se udržet na nohou. Hlava se jí tocila jako tloucek v moždíri. Tech pet kroku
od stolu k posteli bylo nekonecných. Padla bezvládne na postel. Ten dort je
otrávený, došlo jí... Musím... Musím ...
Co vlastne musím? Myšlenky se jí splétaly v zauzlovaná hadí tela, mezi kterými
videla šklebící se utatou hlavu Sssaltassshi. Ten DORT! Xeen jej nesmí
ochutnat!!! Vzepjala se na posteli a z posledních sil mrštila polštárem do
dortu, I pres to, že je Johauna povoláním Paladin, tak se nyní trefila a dort s
mlasknutím spadl na podlahu. Ctverecky cokolády se rozprskly po celém pokoji a
kakaová šlehacka se pomalu vpíjela do desek podlahy jako krev cerstve zabitého
neprítele. To už Johauna ale nevidela, její oci se zavrely a ona upadla do
bezvedomí....

- Kir-Wan Jana ::
Mladá Mágyne se s drobným úšklebkem zacetla to té noviny. Tak moje mátinka má
problém. A je po oslave. A já si myslela, že to všecko bude jednoduché.
Nebude.
Kir-Wan Jana nevedela, jestli má nejdrív zurit a až pak se na neco ptát a nebo
naopak.
No aspon si moje povedená mátinka uvedomí, že není všemocná... A jestli se jí
rozhodnu pomoci, tak mi za to porádne podekuje!

Ale... mám jí opravdu pomoci? Vždyt má tolik prátel...,
zapochybovala v tu chvíli Kir-Wan.
Vždyt preci jen, za to, jaká na mne byla... Jak já bych jí jednoho dne
chtela srazit k zemi. Jak moc. Ale samozrejme až poté, co se stanu nejmocnejším
Mágem v Britannii. To je samozrejmé.

V mysli se jí objevila - ac nechtene - tvár Mága Ursuse.
Ano, já vím, on ocekává, že bych mela své mátince pomoci. Když já bych
ji nekdy nejradeji..., nedokoncila myšlenku Kir-Wan Jana. Sama se
otrásla nad tím, co se jí chtelo prohnat hlavou. Bylo jasné, že mladá Mágyne
svádí boj sama se sebou. A verte, že nekdy boj se sebou samým je horší, nežli
bojovat s Wyrmem...

Kir-Wan Jana
Nejvznetlivejší Mág Britannie

- Harsangorth ::
Harsangorth ležel ukryt za velkým balvanem v hustém houští. Jak ale chcete dobre
ukrýt drací telo, dlouhé pres dvanáct sáhu? Cítil se slabší než lidské mláde.
Ve stavu, ve kterém byl, by si netroufl zkrížit drápy ani s medvedem, natož s
bandou najatých zabijáku, kterí v nekolika tlupách šmejdili po okolí. Tribalové,
barbari, elfové. Najali je za peníze hadí špehové a slíbili tucnou odmenu za
doražení nebo i jen nalezení zraneného a bezbranného draka. S vypetím posledních
sil na sebe seslal kouzlo neviditelnosti a doufal, že na nej nikdo nešlápne.
Premýšlel, jak z té situace ven. Nesnášel, když si nedokázal poradit sám. Ani na
okamžik nepomyslel na to, že by mohl zkusit odletet. Nedokázal ani porádne
chodit. Jen se plazit a i to jej stálo nepredstavitelné množství sil. Ano,
tušil, co by mohlo pomoct. Jenže netušil, kdo by se toho úkolu mohl zhostit.
Jediný, komu z dvojnožcu duveroval, byla jeho družka. Duševní družka - opravil
se. Nebo lépe astrální družka? Tyto vazby jsou složité i pro Dracího prince.
Jenže vedel, že její stav je stejný, jako ten jeho. Sssatsss zaútocil na
zranitelnejšího z dvojice, aby mohl znicit toho, kdo je pro nej vetší hrozbou.

S Johaunou byli ale pri jeho záchrane prítomni další tvorové. Jenže s temi se
nedokáže spojit. Johaunina mysl je vycerpaná bojem s otravou stejne jako její
telo a ani on, Harsangorth nemá sil nazbyt. Dalo by se ríct že vycerpal vetšinu
svých rezerv. Nezbývá než zvolit poslední variantu. Spojit se s krví své krve.
S duší, jež v sobe nese také odkaz draka. S jedním z prímých potomku Drací
Rytírky Johauny. Jenže - ani v tom prípade není jistota, že to správne pochopí.
Že pochopí vážnost situace, že neupadne do osidel zkušeného hadího protivníka.
Zbývají jen dve možnosti a obe mohou být špatné. Klerik Kirath a Mágyne Kir-Wan
Jana. Syn a dcera Johauny. Kirath je vyzrálejší, klidnejší a bezpecnejší volba.
Jenže - má v sobe daleko méne Draka. Drací cást jeho povahy je zasunuta hluboko
za tím, co zdedil po otci. Má málo dracího ohne. Málo dravosti. A je na
drací mysl daleko méne senzitivní než Kir. Spojit se s ním by vyžadovalo
strašnou spoustu sil, a ty ted Harsangorth nemá. Navíc by považoval drací
symboliku zrejme za další ze svých snu, jež jej pronásledují. Dost možná by
ani rychle nepochopil smysl a význam dracích myšlenek. A cím delší kontakt, tím
vetší šance, že by jej zachytil nejaký špeh a odhalil by, kde se Harsangorth
skrývá. Navíc by vystavil nebezpecí i Kiratha. Kir má naopak na svou
nevyzrálou mysl v sobe ohne až príliš. Divoká, nezkrotná, s typickou drací
touhou po moci a ovládání chodu sveta. Takoví draci žili v dobách jeho mládí a
on se snažil se jim príliš nepodobat. Podobný zpusob života je velmi konfliktní
a navíc - je to silná slabina v prípade, že nás chce nekdo zmanipulovat.
Telepatický kontakt s Kir by byl jednoduchý, ale její vznetlivá a divoká povaha
a hlavne hlad po moci a po vlastních schopnostech, po uznání okolí, by mohla
vést k opacnému výsledku, než potreboval. Sssatsss ví, že Harsangorth se musí
spojit s Kir nebo s Kirathem. A Sssatsss je nebezpecný protivník. Jedná výhoda
je zatím v tom, že je ukryt v nitru komety a nemuže zasahovat prímo. Ale i tak
jeho špehové mohou Kir nabídnout schopnosti, o kterých se místním mágum ani
nesní. Výmenou za život draka, který je prítelem její matky. A svou matku Kir
nemá vubec v lásce. Její matce se dostalo uznání a vehlasu, po kterém Kir touží.
Závidí své matce její úspechy. Chtela by být jako ona, ale zároven úplne jiná.
Touží jí dokázat, že její cesta k sláve a moci je lepší než to, co v predvádí
Johauna.

Harsangorth si naštvane odfrkl. potreboval bych nekoho mezi Kirathem a Kir.
Nikoho takového ale nemá.
Povzdechl si a zacal se soustredit na telepatický kontakt....

- Ursus ::
Mel sen. Živý sen. Hodne živý sen. Neví, jak ale mluvil s Harsangorthem, dracím
princem s nímž se již jednou setkal. Ano, byl to ten sám drak, avšak pri svém
prvním setkání pusobil majestátne a mocne, i presto, že byl v okovech. Ted
vypadal slabe, malátne... otrávene.

"Ach, ano. To musí mít spojitost se stavem Johauny." vyslovil
svou mošlenku nahlas.

Zacal premýšlet: "Co to Harsangorth ríkal?". Pomalu si
uvedomoval, o co v tom snu šlo...Pak si najednou zacal vybavovat vše dosti žive.
Mluvil o Kirathovi a Kir.

"Máš pravdu Harsangorthe." zacal nahlas mluvit sám se sebou,
snad v domení, že ho drak slyší.

"Kirath je klerik. Už to, že si zvolil takovéto povolání vypovídá o tom,
že on není tím, kdo by toužil po moci a po ovládnutí sveta, jak je, ci spíše
bylo, drakum vlastní. Je spíše po otci, jehož neznám, ale po kom jiném by byl,
když ne po matce? Verí v tento svet a ne v nejaké legendy o dracích."
na chvíli se odmlcel. Zacal uvažovat, co by na tohle rekl Kirath, kdyby se
potkali. Nejspíše by vše zacal zlehcovat svými vtípky a zacal by se mi pak
nevybírave smát, protože mluvím sám se sebou...

"To Kir je jeho protikladem. Vystihl jsi ji dobre Harsangorthe až na
jednu malickost. Ne, že nemá ráda svoji matku, ale nesnáší ji. Tedy ona to
tvrdí, ale já ji neverím. Ve zkrytu duše ji jiste miluje tak, jak jen dcera
matku muže milovat. Máš však pravdu v tom, že je vznetlivá a nevypocitatelná.
Bohužel pro tebe, pro me i pro celou Britainii neprítel to ví a myslím si, že by
neváhal toho využít." náhle se otocil. Oddechl si, když videl, že Kir
ješte tvrde spí. Kdyby ho slyšela, tak se zase bude hádat. Snad se mu pokusí
pripomenout svou sílu pomocí nejakého toho kouzla. Na to ted nemel sílu. Ten sen
jej vycerpal.

"Divné, spal jsem a snil jako již tolikrát, ale tentokrát to bylo jiné.
Nejsem vyspaný, naopak jsem dosti unavený." chytl se za hlavu, která ho
náhle zacala bolet.

"Preji ti mnoho štestí v hledání toho správného z nich. Snad si moudre
vybereš. Kir, nebo Kirath? To je težká volba. Nezávidím ti ji." opet
koukl na Kir, spala tvrdým spánkem. Vedel, že nebude spát klidne, tak odešel do
jiné místnosti.... a usnul

- Atreides ::
Zdravim Te Draci princi,

pokud budes opravdu potrebovat pomoci, muzes se na me obratit.
Jiz jsme se jednou setkali pri Tve zachrane, a rad Ti pomohu znovu.
Staci poslat postovniho holuba, ci se se mnou spojit pres kouzelny krystal.
Rad Te zas uvidim.

Hummer
The Lord Vampire

- Ursus ::
Dnes jsem spolu s Kir-Wan Janou a vampírem Danienem našli Harsangortha. Nacházel
se v lese nedaleko Vesperu. Všude kolem byli tribalové a elfové, kterí byli
najati hadím národem. Harsangorth nemohl letet, proto jsme byli nuceni
doprovodit ho k jeho domova, kde nám bylo zdeleno zhruba toto:

Johaunu, a tedy i jeho samotného, muže zachránit chrám lécivé fontány. Vstup do
nej se muže otevrít pouze zevnitr a clovekem s drací krví. Johauna nemuže, proto
se tohoto úkolu chopí její mladá, avšak statecná, dcera Kir-Wan Jana. Kir tam
bude prenesena Harsangorthem. Bohužel mu nezbylo dosti sil, takže potrebuje
naplnit energii pro tak nárocný úkol. Draci jsou velcí, proto toho i dost
spotrebují. Harsangorth si žádá 100 lahví nejmocnejší tektiny, která navrací
magickou sílu a 1000 syrových steaku, at už ryby nebo neceho jiného.
Pokud by nekdo byl ochoten prispet, at se mi prosím ozve na komunikacní
krystal.

Dále bych chtel požádat všechny lidi, kterí se úcastnili záchrany Harsangortha,
aby me kontaktovali. Už jednou se Harsangorth ujistil o vaši odvaze. Nyní vás
potrebuje znovu. Je jen na vás, zda-li mu pomužete. Nemohu vám slíbit bohatství,
ba ani prežití, ale pamatujte, že zde jde o blaho celé zeme.

Jídlo a pití pro Harsangortha potrebuji mít do sobotního vecera. Doufám, že
nekdo bude natolik solidární, že poskytne neco ze svých zásob.
Kontakty hrdinu ocekávám také do sobotního vecera. Verím, že spolecnými silami
zachráníme jak Johaunu, tak Harsangortha.

Ursus Luin, prítel rodiny The Dash

- Ursus ::
S potešením v srdci vám oznamuji, že Johauna a tím i drací princ Harsangorth
jsou již v porádku a zotavují se.
Hadí národ opet neuspel. I na jeho jedy existuje, vlastne existovala,
protilátka.
Dnes probehla výprava do nitra chrámu lécivé fontány. Po težkém a vysilujícím
boji jsme získali toliko potrebnou vodu z tohoto pramene.
Touto cestou dekuji guildám Spolek, Camarilla, MBK, Seekers, Zlatému Kruhu, mým
prátelum i ostatním lidem, vampírum a werewolfum, kterí se na této výprave
podíleli. (omlouvá se tem na než jsem nevzpomnel)
Dále dekuji všem, kterí prispeli svými zásobami masa a total mana refreshu.

Zvláštní podekování patrí Kir-Wan Jane, dceri Johauny. Nebot to byla ona, kdo
otevrel vchod do chrámu a kdo se vzdal svého snu ve prospech záchrany lidského
života.

Ursus Luin, štastný mág

- Kir-Wan Jana ::
Muj mily Ursi, jediny duvod, proc jsem sla pomoci byl ten, ze to melo zachranit
toho draka. A nikdo nerikal, ze se sveho snu vzdam jen tak...

Kir-Wan Jana se podivala na slunce, ktere stalo jiz vysoko na obloze.

Ja si pockam na tu spravnou chvili. Pockam si, az prijde. A ja vim, ze
se dockam. A pak mi uz bude jedno, co budu muset pro to obetovat, abych toho
dosahla...Mlada magyne se podivne zasmala. V jejim hlase bylo neco
znepokojiveho...

Kir-Wan Jana
Ta, ve ktere je Draci Ohen

Ona to vedela. Uz ztratila mnoho ... rodinu, pratele a kdysi davno i svobodu. I
presto, ze ji ziskala zpet, vedela, co je to bezmoc, a casto ji trapila.
Jedine, ceho se bala bylo, ze by ji ta bemzoc jednoho dne premohla.

Nocni Britain ma sve kouzlo. Hruzne i zvlastni. Casto je mesto klidne a jen
obcasne vykriky opilcu z hospod to ticho narusuji. Vnimala ten suchy zimni
vzduch, nasavala jej a hledala v nem energii. Projela kolem banky a zamirila na
misto, kde prozila sve mladi. Britainsky hrbitov.

Starnouci Paladinka se ohnala svym mecem a srazila zombii hlavu. Ta se
rozpleskla na zemi a zbyl z ni jen nechutny krvavy flek na travnate zemi. Z
dalky videla pribihat jakehosi mladicka, ktery nevypadal nejlepe, jeho roba
byla pokryta zaschlymi i cerstvymi rudymi fleky. Vzpomnela na doby, kdy byla
ona stejne nezkusena jako on. Se sepotem vyslovila slova, ktera zhojila
mladikovy rany. .... je to tak dlouho, nebo se mi to jen zda?
Starnu?, kladla otazky sobe samotne. Odpoved prekvapive opet
nedostala.
Nu coz, aspon jsem nekomu dnes ucinila dobrodini ..., tak to je dobre
...

Srdce ji zabolelo, kdyz mijela domy, kde kdysi zili jeji pratele. Oni odesli a
nebo zemreli. Ona tu vsak zustala dal. Casto si kladla otazku, proc nesla s
nimi. Sama si vsak odpovedela zahy. Stale jsou tu lide, kterym stojim
za to, abych tu byla s nimi ...

Osamela Paladinka hledela na hvezdy. Jsou krasne ...,
zaseptala,jen se na ne lide uz vubec nedivaji ... nevidi ty kazdodenni
malickosti, a vetsinou si zacnou vice vsimat, az kdyz uz je pozde ...
Jeji zrak sklouzl na cerny sametovy plast. Plast, ktery byl darem od clovicka,
ktereho milovala. Bylo na nem vysito jeho jmeno. Na levem rameni jakoby svitil
malicky rozvetveny kriz. Znak, ktery byl odznakem jeji Viry, jejiho zpusobu
zivota, jejich zasad. I tenhle clovicek byl najednou pryc. Potlacila chut k
placi.

Paladinka brousila svuj mec a se zasmusilym vyrazem se divala na vez pred
sebou. I tentokrat byla prazdna.
Kde je ten premoudrely mag, ktery se casto bavil tim, ze Paladinku
prohanel kolem?
Kde je laskavy klerik, ktery byl jejim pritelem?
Kde je Paladin, ktery se ji stal ucitelem a radcem? (I prestoze ho castokrat
proklinala pro jeho krik, ktery byl smerovany jejim smerem, kdyz neco udelala
spatne) Ktery ji byl oporou, kdyz ji ostatni nechapali?
Kde je klericka, ktera se starala o dobrou naladu a zdravi vsech jejich
pratel?
Kde je rude odeny mag, jehoz melancholicke nalady se podobaly tolik tem, ktere
casto mivala Paladinka? Byl ale i sprymarem a dobrym pomocnikem.

Pri vypomince na sve pratele se ji srdce sevrelo bolesti jeste vice. Obzvlaste
na Paladina vzpominala se smutkem. Stal se ji oporou v dobe, kdy se ji pred
ocima rozpadlo spolecenstvo, kam kdysi davno patrila. Privedl ji do
spolecenstva, kde ji toho hodne naucili. Mozna vice, nez si ona sama mysli. A
nez je ona sama schopna uverit.

Mesic svitil na morskou hladinu a snehove vlocky se pomalu snasely na zem.
Cerny plast spolu s temne rudou robou se trepotaly ve vetru.

Urovnala si medvedi hunatou masku na hlave a hrbetem ruky prejela tech nekolik
jizev, ktere byly patrne na prvni pohled. Mozna moje posledni chvile
tady jeste nenadesla, ale vim, ze se blizi. Je cim dal tim bliz a bliz ... Vim
to ...

Cerny kun opodal zafrkal. Vychazejici slunce Paladinku pohladilo prvnimi
paprsky. Paladinka unavene vzdychla. Probdela celou noc a premyslela o mnoha
vecech. Mozna prave to ji pomuze vyrovnat se s mnohymi vecmi, ale mozna taky
ne, kdo vi.

Novy den zacina ... jaky vsak bude? Odpovedi ji byl jen
pleskot jejiho cerneho sametoveho plaste, ktery se trepotal v rannim vetru ...

- Arx ::
*Smutne*
Sama jsi nedavno rekla, ze lide si nevsimaji toho, co se nabizi a hledaji, co
nemaji. Proc neprijdes mezi nas, sice nove ale myslim, ze i nadejne lidi? Snad
muzeme take byt pratele. Ja te osobne znam jen trochu, ale prece nechces verit,
ze kdyz neco odejde, nic to nenahradi. Jsem sice jen obycejny carodej, ale
nepatrim mezi ty, jenz by se nedokazali slusne chovat. Tolik toho znas a naucit
nas toho muzes jeste vic. Prece to za to nestoji, takovy velky smutek.

Carodej Arx

- Amen-Ra ::
"zkazeny" - jsi si jisty, ze k nim nepatris treba i ty ? Treba jo, ale nevnimas
to , treba i ja. Je to proste o nazoru lidi. Mozna by sli i ti "zkazeni"
zmenit, ale bylo by to k lepsimu ?

Amen-Ra - Veleknez guildy Scandinavia

- Arx ::
Filozoficka otazka.

Carodej Arx

- Plague ::
*Premýšlel nad príbehem Paladinky dlouho. Nekteré veci mu známé byly jiné ne,
ale neustále se v nem mísily protichudné pocity.*
Víš, nedocenení kvality svého života a prostredí je lidem vlastnost velmi
typická. A nejen to, je to spojeno i s pametí. dobré ciny jsou pamatovány jen
krátce, jsou zapomenuty pri sebemenší chybicce dotycného. Tato chybicka je však
pamatována na veky.
Proto nechci hodnotit príbeh tvuj ani jiných, které jsem poznal jen okrajove.
Jsem také clovek a také si více pamatji to zlé.
Vez však jedno: To, že nikdo neocenuje tvé ciny není známkou tvé nadbytecnosti.

- Jammore ::
*pohlédl na cervený šátek* Prátelé odcházejí a pricházejí... Myslím, že Ti
nebude souzeno zemrít stárím. Paladinové umírají v boji. Nepreji Ti smrt, jen
myslím, že porád mužeš mnoho vykonat pro spousty lidí. Tak jako jsi pomohla
otrhanému cloveku u hrbitova... A potom... ješte jsi nezabila Elrica jak jsi
slíbila sama sobe. *pousmál se nad tou myšlenkou*

4286 - Plague ::
*V mysli mu vytanula myšlenka na urcitý týden v živote Paladinky.*
Jammore, špatne jsem poslouchal nebo opravdu v tomto príbehu Paladinky chybí
ješte jeden clovek?

- Osamela Paladinka ::
Starnouci Paladinka se zadivala na more, ktere ji vzdy prinaselo klid na dusi.
Vnaselo do ni melancholickou naladu, prinaselo ji na svych vlnach vzpominky. A
ze tech vzpominek bylo mnoho. Mozna vice, nez by dokazal kronikar zapsat do
jednoho svazku kroniky. Sledovala vlny, ktere se rozbijely o kamene utesy.

Stejne tak, jako se rozbijeji pratelstvi, stejne jako se rozbiji neco,
na cem mi zalezi ..., pomyslela si a hrbetem ruky setrela slzy, ktere
se tak nahle a necekane objevily na jejich tvarich.

Zavzpominala na den, kdy ji byla dana nova nadeje ... prisla stejne rychle,
jako ty vlny. A pomalu ta nadeje mizela, vysumela do prazdna.
Proc?, ptala se casto sebe samotne. Odpoved nenalezla.
Znovu a znovu se ji pred ocima vykreslovaly tvare jejich pratel. A hlavne toho
jednoho ... ten, ktery ji toho tolik dal a naucil ...

Mlcky septala jeho jmeno, volala jej a zaprisahala jej, aby alespon chvili
jeste zustal. Zustal jejim pritelem a clovekem, ktereho tolik obdivovala a
vazila si zaroven. Nikdy by mu nerekla, co to vse pro ni znamenalo. Ne, nebyla
to hrdost, byl to pouhopouhy ostych, ostych, ktery se tolik bala pustit ven,
aby ho lide mohli proti ni zneuzit.

Sledovala morske vlny. Byla sama. Jako kdysi. Zasmala se tomu. Byl to horky a
zasmusily smich, ale preci to byl smich. Hledala nadeji, ktera se ji uz
tolikrat rozplynula pred ocima. Hledala sebe samotnou.

Pohledla na siluletu veze, tycici se nedaleko. V mlznem oparu pusobila
impozantne. Impozantne, ale opustene. Kdysi se z jejich zdi ozyval bujary hluk
a treskot zbrani, temne zarikani magu a nekromantu.

Paladinka potahla morsky vzduch do plic. Citila, ze bez svych pratel uz to
nebude ona. Vedela, ze pratelstvi tech lidi zivi jeji dusi. Jeji existenci a ji
samotnou. Vedela, ze pokud se tito lide vytrati, nebude mit uz pro koho byt.

Oprela se o svuj mec, jako by to byla hul. Jeji ruka se stitem klesla volne
podel tela. Citila, ze starne, ale dnes se citila byt jeste mnehem starsi, nez
ve skutecnosti byla. Hledala odpovedi na nevyrcene otazky, i kdyz vedela, ze ji
na ne nikdo neodpovi.

Jeji plast se nadouval ve vetru. Plakala. Uz se nestydela dat najevo to, co
citi. I presto, ze uz je na to mozna pozde. Mozna je to prave ta jeji posledni
nadeje, nadeje, ktera muze vse zmenit ...

- Mechac ::
Pratele odchazeji, umiraji, ale to neznamena ze jiz nadale nejsou pratele.
Dobry pritel te nikdy neopusti.
4261 - Barbora :: 07.02.2003 08:35
Velci valecnici umreli nebo umiraji a co zbylo po jejich velkem bojovani?

Nic, porad je to stejne, nedokazali se postarat o mir v nasi zemi a ti co
prezili, plni beznadeje odchazeji take.

Zabit nejakou loutku jste dokazali, ale puvod zla nikoli. Zhyn ty i cela tva
zkazena vira. Bili jste se kvuli povrchnim vecem a skutecneho nepritele
prehlizeli.

- Ardeth ::
Kdo jsi, ze tak mluvis. Tvuj jazyk bych Ti za tva slova vyriznout nechal. Urazis
Ty, jenz hrdine branili svoji zem a leckdy nabidli i sve duse za mir. Jsi
piskle ktere nedozralo, ale uz chce jen hrat vysokou hru. Jdi si hrat radeji s
panenkama a hrdiny nech napokoji.

Lord Ardeth

- Barbora ::
Ano, cekala jsem, kdy se ozves. Znam te jako jednoho nejlepsiho z lharu a
zakernaku, kteri chodi po tomto svete. Tolik jsi toho nakradl, tolik lidi
osalil a zneuzil, zabil a presto mas klidne spani. Je hrozne, ze takovy clovek
chodi beztrestne po tomto svete a navic je mnohymi cten. Jak jen se to mohlo
stat?

- Ardeth ::
Hahaha.....Tvuj jazyk Ti upravdu vyriznout necham nebot tva slova jsou jen
snuskou lzi. Je nechutne co rikas. Nejprve podej dukazy a potom neco takove
tvrd ! Ani ten nejhorsi cin zabiti jsem nespachal, nebyl li to vrah ci zlodej.

Lord Ardeth

- Barbora ::
Lhari

- Ardeth ::
Dokaz, ze jsem zabil !

- Barbora ::
Nemusim nic dokazovat, vsichni to vedi a ti kteri nevedi, stejne neuveri.

4282 - Plague ::
Práve že zbavit zla se nedá bet toho, aniž bychom se zbavili tech, kterí jej
uznávají.
Pripomínáš mi jednu osobu z jiné dimenze. Denethora II. . Také si myslel, že
zlo vítezí - ale to bylo jediné vítezství toho zla, porazilo jeho samotného.
Když budeš rozsévat myšlenku na prohru, prinášíš prohru samotnou.

- Jammore ::
Nemluv tak. Ani nevíš kdo je ona osamelá paladinka... A pokud ano tak nechápu
jak mužeš tato pomatená slova vyslovit. Víra v neco prináší sílu. Dobrá, pokud
my jsme nedokázali zabít puvod zla, proc to neudeláš Ty? Jsi tak silná... Pak
Te budeme oslavovat a uznávat. Takhle? Zatím mi spíše pripadá, že více mluvíš a
roznášíš klepy než ciny... Rekni kým jsi at aspon víme s kým máme tu "cest".

Jammore, patron paladinu a adept Strážcu Svetla

- Plague ::
No tak Jammie, nech tech ostrých narážek, to chce klid. Chápu že k paladince
chováš jistý vztah, ale preci jen má Barbora menší pravdu. Ona nevykonala nic
príliš velikého. Ale také si všimni, že Barbora nechápe sílu tech malých cinu,
které pozvednou morálku a tím zesílí paži ci mysl bojovníka.

- Barbora ::
Vim kdo to je. Vim co udelala. A reknu ti co. NIC. *plna zloby se otocila*

A jeste neco, ty jeji reci pouze vedly k dalsim problemum, jen at zhyne, preji
ji to. Vzdy, kdyz mela pozvednout mec, mela mnoho reci a kdyz uz na to doslo,
bylo pozde.

- Plague ::
Inu, udelal toho hodne, ale ty to stejne nebudeš akceptovat.
Ale copak jsi milá dámo utelala velikého ty? Jelikož te neznám, zajímalo by me
to.
Jiste ona dokázala svým prístupem vec zhoršit, to jsem na ní opravdu nemel rád,
navíc mne jednoho dne celkem zklamala, ale stále za ni mluvilo dost jejích
cinu, které pomohly.

- Barbora ::
Musi kazdy udelat neco velkeho, aby mohl neco rict?
Cozpak nestaci,ze jsem prezila v tom hroznem prostredi, ktere ona, ji podobni,
vy jste pripravili? V miru, ktery jste nedokazali zajistit?
4293 - Jammore :: 136260094 :: markerius@email.cz :: 08.02.2003 15:14
Hmmm pokud jsi dokázala prežít v tomto prostredí tak potom jsem vykonal to
samé... Také tu žiju... Každý. Takže to zásluha není. My jsme nic
nepripravovali. Osocuješ nás, že jsme nevymítili zlo. Co když to nejde? Zlo se
nedá vymítit a vždy jej trocha pretrvá. Rád bych si to vyjasnil z ocí do ocí...
Ozvi se na muj komunikacní krystal pokud se nebojíš diskuze.

Jammore, patron paladinu a adept Strážcu Svetla

- Barbora ::
Rozdil mezi tvym a mym zivotem je v tom, ze ty vyhledavas boj, stavis se proti
takzvanemu nepriteli a bojujes za neco, co tu neni.

Proc by jsi se chtel setkat se starou babou? Celou dobu jsem ti byla ukradena a
ted by jsi me rad potkal? Proc? Chces mi ukazat silu tveho mece, predvest se na
svem koni a ukazat mi drahe satstvo, ktere jsi ziskal?

- Plague ::
Tak ted už jsi se vážne predvedla! *zamracil se*
Nás osocuješ, že mluvíme a neznáme te a sama osocuješ Jammora, že je jeden z
predvádivých "mytherilových hrdinu". A zrovna on je jím nejméne.
A mohla by jsi mi ríci proc je ten neprítel Takzvaný?
Zlo tady je a proti tomu bojujeme. Kdybychom nebojovali, nebude ve meste takový
klid jako je.

- Jammore ::
Já boj nevyhledávám. Lec je to nezbytná soucást života... a smrti. Protože jsem
Te neznal tak bych to rád napravil. Pokud jsi opravdu tak stará tak mužeš jiste
predat moudro. A co tedy podle Tebe mám delat? Poddat se zlu? Nebojovat s ním?
Nikdy jsem nenosil nejak moc drahé hadry, jak ty ríkáš. Snažil jsme se jen mít
veci co mne nejlépe ochrání. Predvádet se? Nac? Kdybys byla mladá, tak by to
možná melo smysl. Ale já jsem tohle nikdy nedelal. Neznáš mne a soudíš...

Jammore, patron paladinu a adept Strážcu Svetla

Zpráva byla upravena 08.02.2003 20:04:08 (Jammore)

- Barbora ::
Moudrost nejde predat, moudrost se da pouze ziskat.

- Jammore ::
Moudra... ne moudrost... Zkušenosti...

Jammore, patron paladinu a adept Strážcu svetla

- Plague ::
Ted jsi mne nepochopila, já neríkám, že musíš neco dokázat abychom te brali
vážne, to ne.
Ale pokud chceš nekoho osocovat z toho, že neudelal "NIC" a pritom se pleteš,
chci ti ukázat jen nesmyslnost tvé zloby.
*vzpomnel na její slova*
"v tom hroznem prostredi, ktere ona, ji podobni,
vy jste pripravili? V miru, ktery jste nedokazali zajistit?"
Sama si odporuješ. Bojovníci se snaží zajistit mír, nikdy to zlo neprinesli,
jen jej odvrací. Žel existují lidé, kterí jsou zkažení a konvertují. Také jsou
ješte horrší jedinci, kterí místo toho aby budto odešli nebo podporily
bojovníky za svou budoucnost je radeji kritizují a demoralizují.

- Barbora ::
Ano, pokud si nekdo dovoli rict,ze vase takzvane snazeni prinasi akorat zkazu,
utrpeni a nesnaze, tak je spatny. To je presne to, co vy potrebujete, nekoho,
kdo vam rekne, ze ne vse co delate a jak to delate je spravne. Vy vidite pouze
boj a slavna vitezstvi pobitim nekolika pesaku nepritele.

Ale co ostatni, co obycejni obyvatele? Na ty vy kaslete.

*rozmrzele odchazi do sve chalupy, kde se pripravi na osudne strety, ktere
prijdou a ktere budou nescetnekrat tezsi, krvavejsi a bolestnejsi, nez co zde
kdy bylo. Sice necekala, ze ji nekdo pochopi, ale presto ji to zamrzelo*

- Osamela Paladinka ::
Paladinka pohledla na rany, ktere utrzila a usmala se. Moonglow byl volny, ale
kdo vi, na jak dlouho. Znala Al-Hazreda a vedela, ze neni hlupak, jak by se nad
mohlo zdat. Nikdy neudelal nic bez poradne pripravy a vzdy se od nej dala
ocekavat nejaka podla spinavost.

Pohledla na nocni oblohu. Vzpomnela i na Lorda Elrica, ktery se pridal k obrane
mesta. Dokazala odstranit tu antipatii vuci nemu a bojovala spolu s ostatnimi.
I presto, ze ji chovani onoho Lorda vzdy prislo neprijemne a arogantni. Usmala
se.

Paladinka stala na vrcholu veze a naslouchala vypraveni starnouciho Paladina.
Mluvil dlouho. Mluvil o vyprave do temneho Despice. A nejen. Mluvil o lidske
neuvedomilosti. O tom, jak vsichni berou vse jako samozrejme. Mel pravdu ...
vzdycky ji mel, pomyslela si, stejne se lide chovali i
dnes, po zmizeni Al-Hazreda, a jejich docasnem vitezstvi. Polkla a
odhodila chomac vlasu, ktery ji vpadl do obliceje zpet.

Pohledla dolu z vrcholu veze na zem. Vse bylo tak male a bezvyznamne, v
porovnani s tim, kdyz se na veci divala ze zeme. Stejne bezvyznamne brala i
dnesni "vitezstvi" nad Temnem. Vedela, ze se vrati. Vrati se a to velmi
brzo. Citila to v kostech. Jen doufala, ze lide to nebudou brat na lehkou vahu.
Ze nebudou cekat, az jim zase vitezstvi padne tak snadno do klina. Ostatne,
nebylo by to poprve ...

Paladinka se oprela o svuj mec. Byla unavena. Unavena z boju a vecnych lidskych
rozbroju. Unavena ze zranenich, ktera utrzila, i kdyz to pro ni bylo to
nejmensi. (Ostatne ona si je ani nikdy nepripustila) Stit se znakem
rozvetveneho krize, znak jeji Viry, opatrne odlozila do truhly a posadila se na
postel. Setrela krev z tvare. Cas spat, pomyslela si v duchu.
Dnesni boj byl pravdepodobne jen predehra neceho vetsiho.

Zranena Paladinka ulehla a pohledla z okna na hvezdy. Kez budouci dny
jsou stejne zarive, jako jsou ty hvezdy ...

- Barbora ::
Proc jsi stale tak blahova? Nikdo te nebude poslouchat. I ja jim zde rikam, ze
bude hur, mnohem hur, ale nikoho to nezajima. Misto toho se zajimaji o me,
zajimaji se o to, co jsem udelala a proc nechapu jejich hodnoty.

Udelej nekdy, alespon jednou neco poradneho a priprav je na to, priprav je na
dulezite udalosti, jenz maji prijit.

- Tomixx ::
Hur? Proc by melo být hur? Já naopak doufám že bude líp! Snad ten obrat není
daleko... Bohové urcite nenechají sklouznout svet do nerovnováhy.

Al-Hazred sprádá svoje nicemné plány co já pamatuji... Nekdy se priklonilo
štestí na jeho stranu a nekdy zase naopak. Dokud budou lidé kterí jsou ochotni
se mu postavit, tak nemuže nikdy úplne vyhrát. A tech je stále dost.

I já (a že nejsem starý - snad mnozí by mne nazvali mladíckem) pamatuji tolik
predpovedí na konec sveta a nekonecné utrpení a podobné veci. A nikdy se nic
takového nesplnilo. Nikdy...

A tak to bude snad do konce veku...

Tomixx, Vrchní správce regu Dvora lorda Elrica

- Rytir Stinu ::
To, ze tu bude hur to tu snad chape kazdy nebo by mel. Nevim co je pravdy na
proroctvi nebo ne.To neni muj tak zvany obor. Ale byl tu jeden jmenem Strazce
knih a ten nas varoval o tom co se psalo v te zatracene knize * vzpomina*
Kniha stvoreni sveta nebo tak nejak. Kdo se v tech nazvech ma vyznat, ti
‘machaci rukou’ si neumi vymyslet nikdy nic lehkeho na zapamatovni.
Mel jsem s tim Panem jedno dlouhe sezeni u sklenek no vlastne dzbanku vina a on
se semnou podelil o smutek, o malou cast proroctvi co je v te knize napsano.
Jestli je to pravda, pak bych byl radeji nikdy nenarozen. A to mam svuj zivot
celkem rad, zvlaste kdyz jsi nam ho tu ted spestrila.

- Plague ::
*usmál se*
Ty nás opravdu nechápeš. Ano, zajímáme se o tebe, protože k tomu, abs mela své
názory máš duvod a ten nás zlobí. Když pochopíme tebe a tvé názory, pochopíme
snad i jejich puvod.
Hodne z nás ví, že bude hur, ale snyžíme se to oddálit.

- Barbora ::
Oddalit
*obratila oci k nebesum*

Ten silenec to nepochopil. K cemu oddalovat nevyhnutelne? Nebo to snad neni
nevyhnutelne? Proc to tedy oddalovat?

Ne, ja se budu divat, jak budete trpet.

*odesla do sve chalupy a zacala pripravovat veci, k zajisteni sve vlastni
existence*

- Plague ::
*No jo, pejorativní výrazy odjakživa nahrazovaly argumenty...*
Jen se koukej, treba se ti otevrou oci.

- Osamela Paladinka ::
Na zem se snášely belostné snehové vlocky. Stárnoucí Paladinka si je pozorne
prohlížela. Byly tak drobounké ... a krásné. Po chvíli zaslechla povedomý hlas.
Ohlédla se jeho smerem a když spatrila cloveka, kterému hlas patril, neverila.
Znala jej sice jen krátce, ale patril do spolecenstva, kde již nejakou dobu
byla adeptkou ... Prejela hrbetem ruky po své tvári. Slyšela dobre, tak preci.
Vrací se ..., ten muž se vrací.

Sledovala starého Paladina, nynejšího správce spolecenstva, jak s ním dlouze
rozmlouvá. Neslyšela to, o cem se bavili, ale sledovala je dlouho. Ucítila
najednou takové známé teplo, teplo, jenž pochází od skutecných prátel. Už
dlouho necítila radost z toho, že se vrací starí bojovníci ...

Zaslechla rincení zbraní. To starý Paladin s navrátivším se bojovníkem bojovali
na vrcholu veže. Usmála se. Lidé, kterí jí nyní obklopovali byli už proste
takoví. Ale jí to vubec nevadilo. Naopak. Nekdy se s nimi kockovala úplne
stejne.

Paladinka vzdychla. Stárnula a cítila, že spolecenství, k nemuž se hlásila,
potrebuje mladou novou krev, jenž ponese dál jejich odkaz pro ty, kterí prijdou
po nich. Cítila však také, že je v tomhle prípade bezmocná. Nemohla s tím
udelat zhola nic. Trápilo ji to, to ano. Ale to bylo vše, co mohla udelat.
Pohlédla na Cechovní kámen. Bylo na nem i její jméno. Zavrtela hlavou. Tolik si
prála dokázat, že je opravdu hodna se stát plnohodnotným bojovníkem
Spolecenstva. Prála si to den ode dne více, ale nikdy by to nevyslovila nahlas.
Strach? Možná ... Casto o sobe pochybovala, casteji, než její
prátelé tušili. Ne, nehledala lítost. Hledala duveru. Víru, která je schopná
uživit její srdce i duši.

Zvedl se vítr. Paladinka potáhla vzduch do plic a ztežka vzdychla. Možná to byl
jen její pocit, domnenka, a nebo snad i její prání, když odkudsi z dálky
zaslechla hlas svého bývalého Mistra.
Ver si, hlavne si ver, tak jako já verím tobe. Jsem na tebe pyšný, vím,
že to dokážeš ...

Hlas jejího Mistra prehlušovalo snad jen hejno racku, které létalo nad morem

- Baghera ::
Zdravim Te.
Uz delsi dobu pozorne nasloucham Tvym starostem. Ac jsi muj nepritel, presto si
Te vazim. Proto bych Ti chtel rici jen jednu vec. Vsichni jsme jen lide.
*povzdechl si*
Kazdy ma obcas obdobi, kdy si rika, ze tohle mohl udelat lepe a zachovat se
jinak. Ale to je to, co dela zivot zivotem. Nejtezsi boj, ktery clovek vede po
cely svuj zivot neni boj s nepritelem ktereho muze zranit, ci zabit. [treba me]

Nejtezsi boj se vzdy odehrava v mysli samotneho cloveka.
*zamyslel se*
Dosel jsem k nazoru, ze je to boj, ktery clovek nikdy vyhrat nemuze, nicmene ho
nesmi nikdy vzdat.
Vzdyt jen nejvetsi mistri, kteri dosli osviceni, dle me pochopili, ze toto je
pravda, ktera je nememnna a klidu sve duse dosahuji tim, ze pomahaji jinym
lidem a jsou smireni s tim ze obcas i oni chybu udelaji. Vzdyt vi, ze jsou
jenom lide a ne bohove.
Nezoufej tedy nad prateli, kteri odesli ci zemreli - vzdyt oni jsou svym
zpusobem porad s Tebou, svou casti duse, laskavosti, moudrosti, kterou Ti dali.

Napri svou mysl do budoucna a uvidis, ze existuje vzdy alespon jeden clovek,
ktery potrebuje Tvou pomoc, ci radu a zapomen na pochyby - kazdy obcas chybu
udela ci udela neco spatne, ale, jsme jen lide a budoucnost je nam [nastesti]
skryta. A je to prave budoucnost, ktera muze prinest nove pratele, nova
dobrodruzstvi, nove lasky - ale i mnoha sklamani, kdyz toto clovek pochopi a
smiri se s timto faktem, zacne se na budoucnost tesit a usmev a mozna par
novych vrasek moudrosti ozari jeho tvar.

V nejvetsi ucte, Baghera

*may there always be a road!*

- Osamelá Paladinka ::
Paladinka sledovala cepel svého mece. Byla ostrá, velmi ostrá, pripravená
ukoncit žití bídných tvoru, kterí obývali svet Temného Ráje. Mec to byl starý,
starší než byla ona sama. Byl dedictvím po jejím otci. Stárnoucí válecnice
vzdychla. Bylo toho tolik, co ji trápilo ...

Xeene The Dashi, snad mi odpustíš ...
Dávala pozor na to, aby jeho jméno s peclivostí vyslovila. Nekolikrát tu
stejnou vetu zopakovala. Zastrcila mec za opasek. Popadla svuj nablýskaný štít.
Byl již notne pomlácený, jak se do nej nekolikrát zasekla cepel neprítele.
Dobre mi sloužil, velmi dobre. Kolikrát mi asi zachránil
život?

Vzala svoji zbroj a zacala se pomalu oblékat. Pred ocima videla tváre svých
prátel. Oci se jí zamlžily. Otrásla se. Ne, není cesty zpet, už ne
..., zamumlala si pro sebe, doufajíce, že ji nikdo neslyší. Pohlédla
na svoji zbroj. I ona nesla známky boju, které byly na denním porádku.

Vzpomnela na starenu Barboru. Kdo je to a o co jí jde?, ptala
se Paladinka sebe samotné. Ne, myslím, že se starena zmýlila
...

Paladinka se vyšplhala do sedla svého verného kone. Ríkala mu Pán Chaosu a
nebylo to jen tak. Byl to dobrý kun. Kolikrát ji odnesl mimo nebezpecí k jejím
prátelum. Paladinka jej mela ráda, protože ji sloužil dobre a dlouho. Nekdy si
dokonce myslela, že ten kun cítí, co má jeho paní na srdci. Ne, nebyl to jen
"obycejný dopravní prostredek", pro Paladinku byl možná i prítelem. Pán Chaosu
si odfrkl.Vypadal neklidne ... jakoby vedel, že se jeho paní chystá na svoji
možná poslední cestu ...

Zastavila až pred ústím do temné jeskyne. Seskocila ze svého cerného hrebce.
Ten jen zafrkal.
"Jsi volný, utíkej ..", prikázala mu Paladinka.
Zdráhal se a až teprve poté, co tu samou vetu rekla ješte jednou a rázneji,
uposlechl. Rude odená Paladinka už necekala ...

Ješte jednou pohlédla na nebe, které bylo pokryté šedými mraky. Nebe,
slunce, prátelé .. a pak ješte clovek, kterého miluji. Uvidím je ješte nekdy?
Bude mi dovoleno spatrit ješte svit slunce? Úsmevy svých prátel?

Poslední neprítel klesl k Paladinciným nohám. Paladinka zavrávorala. Vyšla ven.
Klesla na jedno koleno. Zaprela se o svuj mec. Její oci tekaly po okolí. Klid a
ticho. Servala ze sebe zbroj, jenž ji nyní už jen tížila. Pohlédla na rudé
fleky. Krvácela. Už hodne dlouho. Celou cestu ven. Ušla ješte nekolik metru.
Pak klesla na zem. Byla vysílená.

Zavrela oci. Ihned se jí vybavily tváre lidí, které kdy poznala. Po tvári ji
stékaly slzy.
Zklamala jsem ...?
Vybavila si rysy starého Paladina, který se jí stal ucitelem po rozpadu jejího
bývalého Spolecenstva.
Nesrozumitelne nekolikrát zopakovala jeho jméno. Její hlas slábl. Pomalu se
ztrácel v pištivém vetru, který jej prehlušoval.
Je tohle konec?, ptala se sebe samotné. Odpoved neznala. Nebo
nechtela znát?
Otevrela oci, zavrela a opet otevrela. Bodavá bolest na hrudi jí svírala.
Ztežka se nadechla.

Bratrstvo s Vámi ..., splynulo jí ze rtu. Pak se jen sesunula
bezvládne k zemi a její oci se zavrely.

Na bezvládné telo Paladinky se zacal snášet hustý déšt ...

- Aky; ::
*potlacil slzy v ocich*"Budes mi chybet.Byla jsi dobry nepritel.I kdyz jsme
bojovali kazdy za jine idealy...budu na tebe vzpominat.*Bouchl rukavici do
hrudi na pozdrav a odesel do tmy*

- Arx ::
*zarval*
NEEEE!
*prastil s holi o zem*
UZ TOHO MAM DOST! PROC??? CO S TIM PORAD MAS? MAS JEN STRACH SE POSTAVIT
PRAVDE, ZE ZUSTAVAS SAMA A ZE BY JSI MELA VSE ZVLADNOUT SAMA? A PROTO RADEJI
JDES A ZEMRES? TY??? TAK KTERA SE PORAD RVALA? PORAD BYLA V PRVNICH RADACH ALE
NIKDY NECHTELA SLYSET JAK JE PRO OSTATNI DULEZITA? TA, JENZ JE PRO TOLIK NOVYCH
LIDI NECIM VIC, NEZ JEN JMENEM?
*zamyslel se a uvolnil sevrene pesti*
Ano, chapu, ze nevydrzime vse a nase srdce nejsou zelezna. To chapu. A pak to
vse co tebe tizi a ja nepochopim, ale...
*zaseptal*
Jdu te hledat...
*zvedl hul a vysel na cestu*

Carodej Arx

- Rytir Stinu ::
Snad ji najdes.Preji ti to.

- Barbora ::
Zahnala jsi Al Hazreda, znicila nejvetsi zlo, ktere tomuto svetu kdy hrozilo.
Nevim, zda-li to bylo tvym mecem, naklonosti bohu, ci zda-li jsi byla jen
nastrojem bohu, ale nakonec jsi to dokazala. Po vsech tech letech plnych
prazdnych slov jsi dokazala, ze umis i neco vic.

Nyni je svet bezpecny a dekujeme ti za to, jsi skutecna paladinka.

- Seth ::
Jen male dite muze cekat za sve zabomysi valky uznani...
Jen male dite se nedokaze smirit se smrti svych blizkych...
Jen male dite se nepouci z vlastnich chyb...
Jen male dite nevi, co je to laska...
Jen male dite zapomina...

- Plague ::
*s mírným opovržením si pomyslel: Tihleti bojovníci... Srdce vždy ovládalo rozum
co?*
Sama si zvolila a sama se dozví, k cemu to vede. Možná odešla navždy a s sebou
odnesla kus historie našeho sveta. Kus lidské historie, nekdy mi pripadlo, že
až príliš lidské.
*s myšlenkami všeho dobrého se otocila a odjel smerem k mori*

- Jammore ::
Vždy jsi si málo verila. Bála se svých chyb. Neuznávala své zásluhy. Bud se
clovek naucí prijmout sám sebe nebo to vzdá. Pevne verím, že to pres všechna
tato slova nevzdáš. Paladin tu není od toho aby umrel stárím nebo vlastní
zbraní. A ty, vzor paladina, bys nemela být první... Takže necekej, že se s
Tebou budu loucit. Stejne jako Arx Te pujdu hledat a privedu zpet i kdybych na
to mel strávit zbytek života.

Jammore, patron paladinu, adept Sanct Lor a Tvuj prítel...

- Arx ::
*Z jeskyne se vyvaloval husty dym a vsude bylo citit zapach spaleniny. Z nitra
se vynorila postava v tmave modrem obleceni na koni*
Hernajs!
*Zacal prudce kaslat a hodnou chvili trvalo, nez uklidnil plice*
Clovek hleda tu paladinku a misto toho najde draka Galtora!
*Zadival se na svuj loket a oprasil jej*
Tak to vidis, diky tobe jsem dnes porazil sveho prvniho draka.
*Poradne prohrabaval sve vlasy od prachu, pak se mu neco nezdalo a dlouze se na
ne zadival*
No, uz zacinam byt i zarostly. Prohledl jsem tu kobku u hradu vrahu, prohledl
jsem tu ledovou diru, dostal jsem se az do nitra Vetrneho mesta, jen o vlasek
unikl Lordovi Telzarovi a po tobe ani stopy.
*S tichym povzdechem smutku zaseptal*
Copak nas nechas takto tapat samotne? Kde jsi? Sice ted vim, ze po tobe patra i
Jammore a ten pujde i tam kam ja nikdy ne. Treba do pekla a on te od tama
vytahne. Stejne tu nejsi, ale i tak jsem diky tobe poznal, ze jiz dokazu byt
zdatnym carodejem. Diky ti za to. At to zni podivne.
*S rozcuchanou hrivou vlasu se vydal do dalsich der sveta hledat tu, jenz patri
mezi nadeje nasi viry*

Carodej Arx